Verunčin bloček =) na Blog.cz

Třída: savci Řád: ochechule Čeleď: kapustnakoviti

Latinský název: Trichechus manatus
Zeměpisné rozšíření: jihovýchod USA až po Texas, u pobřeží severní části Jižní Ameriky
Biotop: tropické a subtropické vody
Potrava: vodní rosliny
Rozměry: délka 2,5-4,5 m, hmotnost 200-600 kg, většinou 250-350 kg
Ochrana: chráněný

Kapustňák širokonosý rozhodně nepatří k drobným obyvatelům moře, přesto ho staří námořníci v mnoha pověstech dávali do souvislosti s mořskými pannami. Pronásledování kapustňáků kvůli masu a kůži sahá až do 18. století. Pro jejich neuvěřitelný apetit na rostliny, které rostou pod vodou, jsou dnes vysazováni v určitých místech světa, aby zabránili zadušení zdravé vody, k němuž dochází při přemnožení vodních rostlin.

Rychlost rozmnožování kapustňáků není nijak oslnivá. Samice rodí pouze jedenkrát za dva roky, zpravidla jen jedno mládě. O říjnou samici se obvykle zajímá více samců. Dorážejí na ni, dotýkají se jejího rypáku a pokoušejí se zahnat rivaly. Za více než jeden rok se pod vodou rodí mládě, které pak samice okamžitě vynáší na svých zádech k vodní hladině, aby se mohlo poprvé nadechnout vzduchu. Samice ho kojí až tři roky, i když mládě umí už několik měsíců po porodu samo žrát rostlinnou potravu. Narozená mláďata mají tělo porostlé řídkou srstí, to připomíná jejich příbuznost se suchozemskými savci.

Živí se vodními rostlinami. Během dne buď žere, nebo v krátkých intervalech odpovídá. Podává si potravu předními končetinami nebo velkým, dvojdílným pyskem do tlamy. Značným množstvím písku, které se mu dostává do tlamy, a požíráním mořských řas, nejčastější potravou, se poměrně brzy opotřebovávají zuby. Vzadu v tlamě mu proto vyrůstají další zuby, které se během měsíce posunou přibližně o jeden centimetr dopředu a vytlačí staré opotřebené přední zuby.

Co mě ještě dost zaujalo, že jsou příbuzní se slony...a dříve žili na souši =)

Ale jsou to krasavci, mírumilovní, přátelští a zvědaví =)

Satelitní snímek Anglie a Walesu Liverpool

Anglie je největší a nejlidnatější země Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Zahrnuje jižní dvě třetiny ostrova Velká Británie. Na severu hraničí se Skotskem, na západě pak s Walesem, jinak ji obklopuje moře.

Anglie je pojmenována podle Anglů, jednoho z řady germánských kmenů, původem pravděpodobně ze severního Německa, kteří se v Anglii usadili v 5. a 6. století. Od roku 1603 bylo Anglické království v personální unii se Skotským královstvím. Do roku 1707 byla Anglie samostatná, poté v soustátí Spojené království Velké Británie. Metropolí Anglie a jejím největším městem je Londýn, jenž je současně metropolí Spojeného království.

Anglií se často nesprávně označuje celé Spojené království, což však může urazit obyvatele ostatních částí tohoto státu.

Původně byla nejvyšším článkem anglického správního systému hrabství. Toto členění navázalo na staré celky z doby před sjednocením Anglie, například království jako byly Essex či Sussex; vévodství, jakými byly Yorkshire, Cornwall či Lancashire nebo prostě panství dána nějakému šlechtici, což je například případ Berkshiru. Do roku 1867 se hrabství členila na malé celky nazývané hundredy.

Tato hrabství stále existují jako tradiční hrabství. Z mnoha důvodů však byla tato hrabství v mnoha částech Anglie silně pozměněna nebo zrušena jako administrativní celky.

Fakt že hrabství byla tak malá, mělo za následek, že zde neexistovala žádná regionální vláda schopná koordinovat spolupráci na regionální úrovni. Tohle byl především případ metropolitních oblastí obklopujících města, protože hranice hrabství byla určena už několik století před průmyslovou revolucí a masovou urbanizací Anglie.

Řešením byl vznik metropolitních hrabství, která byla později zrušena, a s několika hrabstvími rozdělena do celků zvaných unitary authority, spojujících správu na úrovni hrabství a distriktů.

Hrabství a unitary authority se dál seskupují do regionů, existujících od roku 1994. Velký Londýn má zvláštní postavení a je jediným regionem, který má zastupitelstvo a starostu voleného v přímých volbách. Londýn se dále člení na 32 obvodů přičemž Corporation of London zůstává i nadále zastupitelstvem Londýnské City.

Vedle Velkého Londýna jsou dalšími regiony:

S výjimkou Londýna mají regiony málo kompetencí a nemají volené představitele; regionální správa je v rukách nevolených zastupitelstev.

Anglie zahrnuje centrální a jižní dvě třetiny ostrova Velká Británie a několik přilehlých ostrovů, z nichž největší je ostrov Wight. Na severu hraničí se Skotskem, na západě s Walesem. Je blíž kontinentální Evropě než kterákoliv jiná část Británie. Od Francie ji odděluje jen 38 km široká mořská úžina.

V Anglii převažují pahorkatiny, na severu je pak hornatější s řetězem nízkých hor, Pennines, rozdělující severní a střední Anglii na východní a západní část. Východně od těchto hor se rozkládá plochá, nížinatá bažinatá krajina, která byla z velké části vysušena pro zemědělské využití.

Nejdelší anglickou řekou je Severn, Temže je druhá, a Trent třetí. Jsou to zároveň tři nejdelší řeky ve Spojeném království.

Abecední seznam největších anglických měst:

Jakožto obyvatelé Českých zemí se s velmi vysokou pravděpodobností každoročně účastníte signifikantního rituálu1, o jehož původu máte s neméně vysokou pravděpodobností jen velmi omezené povědomí. A to přesto, že i celoplošná média rok co rok koncem dubna nemohou opomenout zprávu typu "Dnes večer vzplanou na mnoha místech naší vlasti čarodejnicové ohně..." s méně či více rozsáhlým dodatkem o německé "Valpružině noci" nebo podobným způsobem provedeným osvětlením kořenů onoho zvyku.

Osobně nepatřím k těm, kterým by informace o "čarodějnicích" nabízené masírovacími sdělovacími prostředky (tedy televizí a rádiem, nasávání jejichž "informací" se patrně neubráníte) utkvěly natolik, abych sám prováděl rituál filipojakubské noci jinak než nezasvěceně - z tradice. Všimněte si prosím posledního spojení "nezasvěceně - z tradice". Pomlčka by mohla dobře znamenát totéž co "rovná se", avšak není tomu tak. "Z tradice" je totiž ono "jinak než nezasvěceně".

Tradice je tím, co musíme hledat za závojem vždy nových rituálů - od slavení keltského svátku Beltine, přes ohňové odhánění zlých (a mocných) čarodějnic, až k pálení vater míru v neslavné éře 48-89. Respektive, abych dal slovům "pravější" význam "Rituál" je to, co musíme hledat přes nános tradic-zvyků. Ovšem skončit laciným odvoláním na potřebu člověka mít své rituály by bylo poněkud nenaplňující název eseje, tedy "O pálení čarodějnic".

Vraťme se tedy k otázce podstaty oné přelomové noci. Už staří Keltové (pěkné klišé vypovídající o nezlomném vztahu mnohých Čechů k obyvatelstvu triumfujícímu u nás v hallstattské době-400 př.Kr.) oslavovali přelom mezi teplou a studenou, či temnou a světlou částí roku. V názvu svátku - Beltine (jako i v jiných tvarech2) - slyšíme (tedy podle jazykovědců) slova "jasný oheň" a zároveň "Belův oheň

Historie a význam Velikonoc
Velikonoce jsou svým původem svátky jara. Před cca 3500 lety dali kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým svátkem Paschy: oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví. Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním.

Neděle po prvním
jarním úplňku
Koncil nicejský (325) určil po delším sporu datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku, který nastane po průchodu Slunce jarnim bodem. Tak se Velikonoce oddělily od židovského kalendáře. Dnes se diskutuje o pevném datu Velikonoc.

Proč se Velikonoce slaví při prvním jarním úplňku?
Proč jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem?
Proč mají někteří lidé raději Vánoce?
Mohou Velikonoce oslovovat i dnešního člověka?

Také nevíte, proč jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem? Proč se jí špenát na Zelený čtvrtek? A proč je ten čtvrtek vlastně zelený? Na tyto a další otázky odpovídá biskup Václav Malý.

"Bože, proč…?!" Kolikrát už jsme slyšeli nebo řekli tato slova? Kolikrát jsme měli pocit, že nic nemá cenu, že jsme bezmocní vůči zlu či utrpení, že přes veškerou snahu nemůžeme pomoci těm, na kterých nám záleží… (P. Jan Pacner, kaplan Vojenské akademie Vyškov)

Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Židé dali kananejskému pohanskému svátku jara zcela nový význam svátkem Paschy. Křesťané pak rozpoznali v tajemství Velikonoc opravdové jaro: život je silnější než smrt, strnulost hrobu je proměněna v kvetoucí zahradu... Skrze vzkříšení objevujeme nový život.

Ať jsme svázáni jakýmikoliv pouty, díky Velikonocům můžeme říci: "Vítězství je jisté!" Ať jsme v jakékoliv situaci, když už nejsme schopni lásky a nemáme odvahu jít dál, můžeme říci: "Vítězství je jisté !"

Nebojte se!
Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. Nebojte se toho, co jste sami vytvořili...
(Jan Pavel II.)

Kdyby vzkříšení spočívalo jen v tom, že Bůh oživí naši mrtvolu, pokorně bych ho požádal: "Prosím tě, Pane, nech mě v zemi. A jestli si chceš posloužit tím, co z mého těla zbylo, dej z něho vyrůst květině. To úplně stačí." ...
(Podle Carlo Carretta)

Kolik důležitých a slavných věcí se děje na světě - a bez nás. Když se uděluje Nobelova cena, rozdělují olympijské medaile, nebo setkávají hlavy států. A mnohdy se nás to ani nijak jinak netýká. Ale když Kristus vstal z mrtvých, týkalo se to každého z nás, ač jsme ještě nebyli na světě. ... (Aleš Opatrný)

Tato stavba byla slavnostně otevřena za císaře Tita v roce 80 stodenními hrami. Při nich bylo zabito 5000 šelem a 1000 gladiátorů. Během třech staletí zde pak zahynulo mučednickou smrtí mnoho křesťanů. V Koloseu přišel o život také poustevník Telemachos - poslední oběť pohanských her za vlády císaře Honoria. Skočil do arény mezi gladiátory a se vztaženýma rukama zvolal směrem k císaři: "Ustaň v tom vraždění!" ...

Již dva tisíce let jsou Velikonoce ústředním svátkem církevního roku. Celých 50 dní po Velikonocích a každou neděli v roce slaví křesťané vzkříšení Ježíše Krista a radují se z toho, že skrze vzkříšení máme podíl na naplněném životě Krista i my. Výrazem této radosti jsou rozmanité zpěvy Aleluja...

Buckingham Palace - oficiálně "Nejhlavnější sídlo britského monarchy". Objekt slouží od roku 1837 jako sídlo britské královně a edinburgskému vévodovi. V jejich přítomnosti na budově vlajou zástavy.

George III koupil v roce 1761 Buckingham House pro svoji ženu královnu Chalrotte. Zde společně bydleli poblíž St James's Palace, kde se odehrávala většina důležitých vládních jednání. Buckingham House začal být v podvědomí lidí znám pod názvem Queen's House, Královnin dům. V roce 1726 začala přestavba domu podle požadavků Krále. Práce vedl architekt Sir William Chambers. V roce 1820 George IV opět palác přestavěl. Architekt John Nash mimo jiné přistavěním boku dalších pokojů velikost zdvojnásobil.

Od roku 1837, pouze tři měsíce po nástupu do úřadu, se zde usadila královna Victoria. V roce 1840, po svatbě s princem Alberte, nechala přistavět další křídlo. Musel se kvůli tomu odstranit "Marble Arch", který dnes stojí v Hyde Parku. Plot a brána, u které dochází ke střídání stráží, byl postaven v roce 1911. Novou fasádu dostal palác v roce 1913, kdy architekt Aston Webb použil Portland stone. Jen jeho příprava zabrala celých dvanáct měsíců. Současnou podobu má palác od roku 1913.
Původně budova sloužila jako sídlo vévodovi z Buckinghamu.

Dva měsíce ročně, srpen a září, má veřejnost možnost shlédnout 18 pokojů. Mezi nimi i Throne room a State room. Pokoje jsou vybaveny a vyzdobeny nejskvostnějším francouzským a anglickým nábytkem, křišťálovými lustry, obrazy od autorů jako jsou Rembrandt, Rubens, Vermeer, Poussin, Canaletto a Claude, sochami od Canova a Chantrey,
Turistickou atrakcí je také výměna stráží mezi 11:00-11:30.

Bezprostředně před palácem je uprostřed kruhového objezdu umístěn památník Queen Victoria Memorial postaven z bílého mramoru a se zlatou "Victory". Dál pokračuje útulný park St.James' Park.

Big Ben - věžní hodiny v objektu Westminster Abbey jsou jedním z nejznámějších symbolů Londýna. Čtyři ciferníky mají rozměr 23 čtverečních stop. Ručička je dlouhá 14 stop, číslice 2 stopy. Hodiny se posunují po minutě. Hodiny se v celé historii zastavily pouze výjimečně.

Název Big Ben se původně nevztahoval na celou věž ale pouze na obří zvon vážící 13 tun, jenž je zavěšen uvnitř zvonice. Nese jméno prvního vedoucího celého projektu Sir Benjamin Hall. Zvon byl původně umístěn ve starém westminsterském paláci. Zvon byl věnován děkanovi katedrály St. Paul's panovníkem Vilémem III.BBC poprvé vysílala údery zvonu jako časové znamení 31. prosince 1923. Mikrofon umístěný přímo ve zvonici je přímo napojen do studia BBC.

Během druhé světové války bomba poničila halu parlamentu, ale věž zůstala nepoškozena a pravidelné údery zvonu měřící čas dávaly skrze BBC naději všem po celém světě, kteří je slyšeli.

Přímo ve zvonici je několik cel, zde mohli být uzavřeni členové parlamentu, kteří porušili jim náležící povinnosti. Stává se tak velice výjimečně, poslední zaznamenaná případ se udál v roce 1880.

Big Ben je otevřen veřejnosti po předchozím objednání. Prohlídka je zdarma a koná se třikrát denně v časech: 10.30, 11.30 a 14.30 v pracovních dnech. Děti mladší 11 let nemají vstup povolen. Každé prohlídky se může zúčastnit maximálně 16 lidí. Do zvonice se stoupá po 334 točivých schodech. Občané Velké Británie žádají o povolení skrze své zástupce v parlamentu. Cizinci musejí písemně zažádat nejméně tři měsíce předem na adrese:

Tower Bridge - nejznámější most na řece River Thames v Londýně byl dokončen v roce 1894, osm let po zahájení výstavby. Na výstavbě se podílelo pět hlavních dodavatelů a 432 dělníků. Konstrukce mostu obsahuje 11 000 tun oceli. Pro lepší vzhled a větší ochranu byla ukryta do dvou věží postavených z cornwallské žuly a portlandskýho kamene.

Návrh na podobu mostu podalo na 50 návrhářů. Nakonec zvítězil společný projekt městského architekta pana Horace Jones a John Wolfe Barry. Některé z předkládaných návrhu lze zhlédnout v The Tower Bridge Experience.

Pro zajištění splavnosti řeky se silnice na mostě dá zvednout. Most je ovládán hydraulikou, dříve se k pohonu obřích pump používala pára. Vytvořená energie se uchovávala v šesti obřích akumulátorech, kde byla v okamžiku potřeby k dispozici. Zvednout most do maximální polohy (86°) trvalo pouhých 90 sekund. Od roku 1976 se hydraulika pohání olejem a elektřinou. Původní parní kotle, pumpy a akumulátory lze zhlédnout při The Tower Bridge Experience.

Roku 1910 chodníky v horní části mostu, jenž byly postaveny, aby umožňovaly chodcům přecházet řeku i v případě zvednutého mostu, byly uzavřeny. A to z důvodu malého využívání. Lidé raději čekali a sledovali proplouvající lodě. Opětovně bylyl pro veřejnost otevřeny až v roce 1982, kdy zde byla umístěna výstava vypovídající o historii mostu.

Tower Bridge se nachází v bezprostředním sousedství Tower of London. Je postaven ve stylu viktoriánské gotiky. Přestože říční provoz je dnes mnohem menší nežli tomu bylo před sto lety, i v současné době se most zvedá několiktrát týdně

Tower of London - byl založen téměř před tisíci lety a po několik dalších století přestavován. Byl sídlem britské vlády a domovem pro monarchu. Vedle funkce ochranné se ale pro mnohé stal i posledním místem pobytu před smrtí. Posledním zde vězněným byl Hitlerův zástupce Rudolf Hess.

Tower je nejstarší palác, pevnost a vězení v Evropě. Jeho základy vznikly za vlády "Viléma Dobyvatele", který je postavil na místě pevnosti postavené před dalšími tisíci lety Římany. Jejich zbytky lze zde najít ještě dnes. Zdi pevnosti dosahují tloušťky až 3,60 metrů. Koncem 12. století Richard I. dal vybudovat kolem pevnosti vodní příkop. Voda v příkopě pocházela z řeky Thames. Když v roce 1830 byl příkop vypuštěn, na jeho dně se našlo mnoho lidských kostí.

Kolem pevnosti čtvercového půdorysu jsou vybudovány dva okruhy hradeb. Na vnitřní hradbě je v pravidelných rozestupech 13 menších věží. Na vnější hradbě na říční straně je šest věží, na opačné straně v rozích jsou dvě polokruhové bašty. Nejstarší částí je normanská White Tower. Ve věži postavené v 11. století se nachází královská zbrojnice (The Royal Armoury). Jméno pevnosti bylo odvozeno od této věže.

Jednou z největších atrakcí pevnosti jsou Yeoman Warders - strážci, kteří byli založeni roku 1485 králem Henry VIII. Jsou známí především pro své jasně červenozlaté stejnokroje pocházejí z roku 1552. Používají se při zvláštních příležitostech. Častěji je strážce možno spatřit v modrých uniformách z doby královny Viktorie 1858. Strážci jsou známí také pod jménem the beefeaters.

The Wakefield Tower postavena ve 13. století sloužila v letech 1870-1967 i jako královská klenotnice. Věž dnes má dvě komory, spodní slouží jako strážnice, osmistěnná horní bohatě zdobená slouží jako modlitebna.

Pevnost se nachází na břehu řeky Thames na rozhraní čtvrtí Stepney a The City ve východní části Londýna. Je zde drženo šest havranů, podle legendy nesmí opustit Tower, jinak Londýn zanikne. Z toho důvodu mají zkrácená křídla..

Westminster Abbey - správným název The Collegiate Church of St Peter, Westminster, je architektonicky skvostné dílo z 11.-16. století a zároveň přímým svědkem britských dějin. Nejstarší částí byl kostel postaven v letech l045-l065 za vlády Edward the Confessor pro benediktské mnichy. Kostel byl postaven v normanském slohu. Očekával, že zde budou uloženy jeho ostatky. Byl vysvěcen 28. prosince 1065.

V roce 1220 byla na východním konci kostela přistavěna v gotickém stylu Lady Chapel. Osud určil The Norman Abbey pouze dvě stě let života. Tento původně normanský kostel byl roku 1245, za vlády Henry III , přestavěn v gotickém slohu podle vzoru katedrály v Remeši. Byla to velká doba pro katedrály. Ve stejném období vznikly např. katedrály v Canterbury, Winchester a Salisbury. Arhitekt Henry de Reyns komplexu vtělil nejen funkci místa k ustívání, ale také k ke korunovaci a k pohřbívání panovníků. V Westminster Abbey je buď pohřbeno či zvěčněno více jak 3 000 ldí.

Roku l503 byl položen základní kámen kaple Henry VII's. Byl položen na místě zbourané Lady Chapel. Je postavena v kolmém stylu s klenbovým stropem.

Součástí Westminster Abbey je The Confessor's Shrine - hrobka králů a královen a mnoho pomníků velkým a slavným osobnostem. Od roku 1066 je místem každé korunovace. I dnes se zde odehrávají nejvýznamnější ceremonie Británie. Významným znakem Londýna je westminsterská zvonice Big Ben.

Pozoruhodná je kaple Jindřicha VIII., vrcholné dílo anglické pozdní gotiky.

Tak tohle se mi líbilo...

Jsou roztomilounký =o)

Stonehenge je komplex menhirů a kamenných kruhů, nacházející se na Salisburské pláni asi 13 km severně od městečka Salisbury v Jižní Anglii.

První fáze stavby počala okolo roku 1900 př. n. l. Byl vystavěn kruh s průměrem 100 m z vnější strany tvořený příkopem a z vnitřní strany valem. Val byl jen 0,5 m vysoký. Příkop byl 2 m hluboký a na jeho dně byly umístěny kosti zvěře a skotu, aby se půda zpevnila.

Druhá fáze nastala roku 1750 př. n. l., kdy byly vystavěny dva kruhy vztyčených kamenů uprostřed kruhu příkopu. Kameny vnějšího kruhu byly necelých pět metrů vysoké a téměř dva metry silné. Na těchto kamenech ležela souvislá řada kamenů vodorovných, které byly na těch vertikálních uchycené pomocí výstupků na vrcholu. Mnoho z nich však spadlo dolů. Kameny vnitřního kruhu byly podstatně menší, jen 2m vysoké.

Třetí a poslední fáze počala okolo roku 1650 př. n. l. Byly vystavěny dvě podkovy. Vnější byla tvořena pěti "Trilitony". Triliton je soustava tří kamenů, kde jsou dva kolmé a jeden vodorovný, přičemž ten vodorovný na nich leží. Největší z těchto trilitonů je 8,5 m vysoký. Kameny vnitřní podkovy jsou velikostí podobné kamenům vnitřního kruhu, tedy asi 2 m vysoké. Celý komplex byl dokončen okolo roku 1400 př. n. l.

Předpokládaná původní podoba Stonehenge:

Já tyhle pesany prostě zbožňuju!